Tuesday, March 11, 2008

..--..ne..reál..no..--..






Nereálně se tvářil včerejší Reykjavík, když jsme spěchali na divadelní představení Komunnan 
v místním culture houseu. Světlo se láme jinak než u nás a během toho 
, co tu jsem se začalo ráno rozednívat o skoro dvě hodiny dříve. A teď, 
kolem půl osmé večer je ještě světla dostatek. K tomu všemu polární záře byla včerejším dovršením nereálnosti. Na led už si pomalu 
zvykám, je to pure a je to průzračné, ale na benzínku na moři v přístavu ještě asi budu 
muset chvíli nechat šrotovat buňky. Stejně tak na to, že jsme včera možná zpečetili spolupráci s jedním hercem, video už se rodí v hlavě mé. Také se asi rodí nějaký zakuklenec hudebních jamů rázu ryze experimentáního v oné kavárně Hljómalind. Že by konečně všechny mixáky, samplery, harmoniky, zvony a gramce co vlastní spolubydlící Jason a jsou roztroušeny po našem obydlí dostály své původní funkce? Jason říká, že si na ně jednou objedná dodávku a odveze si je do Států. Když ale před pár týdny přišel s tím, že koupil za pár korun archivní krásný šicí stroj, myslím, že tímhle tempem bude za chvíli objednávat Cargoletadlo. Šít neumí, "ale dělá to moc dobrej zvuk" prý. Cestou z divadla nahrával křupání ledu pod našima nohama. Potom tanec lidí pod jevištěm, dupajíce vydávali audioapokalypsu. 
pak jsme ukořistili jahody a hroznové víno a bylo nám blaze.
Začínám si zvykat na malý počet lidí vyskytujících se na ulicích, v autobusech, v mojí bublině osobní. Oproti Číně extrémní samota. Oproti Číně všichni dělají, že mě nevidí a to i spolužačky, když s nima jdu ráno od autobusu ke škole 30 cm rozestupy. Mateřská školka hadr. A budeme se držet za ruce, do dvojic, ano?
Oproti Čechám obchody zavírají brzo a otevírají pozdě. A tak si maně vzpomínám, jak jsem na chatě jezdila v sobotu ráno na kole pro mlíko a rohlíky, aby v neděli bylo co... Oproti Čechám jsou tu příjemní na úřadech...a ve škole máme luxusně zařízenou odbornou knihovnu... a bylo by toho víc. (jenže já přeci neumím hodnotit, jsem na to ještě mladá, nezkušená a zatím ještě příliš nadšená = reflexe. promiňte mi jí)
Bylo by třeba to, že mazat si banán na chleba je skvělý, mandlový máslo taktéž, Devils cake, kterého kdysi spolubydlící vyhrabali 10 kartonů je nejlepší s 
jahodovou marmeládou, 
ale to jsou holčičí sladký povídačky-taky mango, mango-Výtažek z droždí jakožto anglický vynález mi k srdci nepřirostl-tfuj, tys ale přízemní, bavit se o jídle-palovi dekuju za komentář (v pátek budeme mít vernisáž, hoj!), need more of them- tem- "...když se řekne téma-odpoví ti tréma, jaká tréma...?"-peneřina dřina jest. má však cenné výdaje, neklesejte na mysli, přišlo jaro 
přec. Že sem ještě niet, mě nevadiet.

5 comments:

said...

díky za kapradí v barvách, dorazilo včera.viděli sme lásku vole a kozák má už zase 2 milé ženy kterým lže, jinak je s ním sranda jako vždycky.v pátek odrážím z runveje tak na mne mysli :) hmm a krepsko mělo parádní impro-dadla zdraví tě-dostala se na kov a šperk umprum.ostatní je z domova ale už ne tak čerstvé, tak už nic.stačilo.

Anonymous said...

že by všichni, co to tu sledují, už viděli lásku vole..?
mě se to líbilo.

jinak burn-out syndrom rozdodně ne, naopak: více fotek a více textu. už konečně chci vidět islandany a jejich domy a prezidentovu malou chatičku na fjordu, kde se pořádaj party s progresivním jazzem
/už se nakazuji stylem psaní/

Anonymous said...

isladnsky prezident totiž bydlí tady: http://www.acoustics.hut.fi/~tbackstr/voe/Iceland_president.jpg

Anonymous said...

vrátíš ty se vůbec?
zatím samá chvála :)

jo..láska,vole..mně se to taky líbilo..

melodyha said...

pro ni: v patek letis, letite, at se nad morem mracna ukazuji a ty hltas polykas nestihas tu krasu
pro husokachnu: prezidentskej dum zatim not found, ale radnice je podobny stylo a pokud menis nazor a text se zacina libit, vstrebavas jej, tak vez, ze ses fakt nakazil, just ho!
vsem: vratim se :)) a ja jsem lasku, vole jeste nevidela...ale treba takovy labute na obecnim rybnice se maji v parech docela dobre, tipuju.