to ovšem neznamená, že se spolubydlící nemohou lapit do pasti toho s velkým S, od Amanity a Floexe. Ukázala jsem, odešla jsem, nechala je tomu napospas. Ovšem že jenom ti trpělivější vydrželi...///...Pro Jasona, který manicky běhá pro mořské řasy, aby z nich
mohl něco vyrobit to není pravý vlašský. Spontánní jednání je krásné, ale
lana se někdy moc houpají. A když jsem se šla ráno projít (všichni ještě
spali-měli jsme v plánu vylézt společně na horu-čekala jsem na probuzení-stejně jsme pak nestihli autobus přibližující), zalíbil se mi kámen. Ale občas
se subjektu nechce ohnout, lenost jeho. A tak jsem ho minula; ale pořád
ve mně hlodal, "jo, moc pěknej kámen, mana se projevila"..."přece sama před sebou nebudu líná" a občas, když se subjekt
vrátí, objekt už více neexistuje. To se dějou věci ve světě. kámen tam prostě
a jednoduše nebyl. Nevím pro co to je metafora, jestli vůbec. Stejně tak jako znenadání nefungující tlačítko pro tečku. Každou tečku vyťukávám s větším
důrazem, precizností a někdy ji prostě ani nevyťuknu. A tak se dřív běžné tři tečky zredukovaly, a někdy se z vět stane nechtěné
souvětí. Nevím jaký má poměr mezi svými
větami. Nevím, proč mi nepsat tři tečky činí takový problém. Nevím taky,
proč nám už na čtvrtém počítači nejde pustit Cremaster. Ale vím, že Jimův
domácí chleba si chci dělat i doma (recept už přepsán). Už taky vím, že všechna
islandská jména něco znamenají, a že "je divné, když jméno nemá žádný
význam". Že existuje mnoho pověstí o havranech ostrovních a že u nás
dnes bude spát nějaký bezdomovec. V kontejneru jsme našli asi 200 krabic
mléka, dáme mu jich co unese,,, jaké tedy bude procento očisty?
Pokusím se na to vynalézt vzoreček. A přestože jsem v matematice nikdy
nebyla dobrá, zjišťuji, že jsem v polovině svého pobytu tu. Polovina-volovina-
dovolena-dovolená-svolená-volná-dobrovolná-podrobena-zrozena-rozinka z lávy.
Semínko v kameni, muška v jantaru. Jedna mořská řasa co Jason přinesl
vypadá jako svlečená hadí kůže, budu ji nosit jako šperk a budu tím zahánět
zlé duchy. Přesně takové jako jsou oživené v Samorostu. Bubáci, strašidla a
jiná havěť. Dotýkám se jich denně, když vidím obrázky mého spolužáka
Patrika.
Posloucháme spolu hiphop/pijeme pivo/p.kouří/vypráví mi o své
bývalé slečně/vyprávím mu o svojí současné němčině/p. je ze Švýcarska/S Jessicou
nám připadá jako dítě/ve škole.to všechno. patrikův obrázek výševiz.
No comments:
Post a Comment