Včera jsme se s Jankem vydali na veganskou sushi party k jedné (na zvonku stálo) "sushanarchistce". Barevnost tuřínu, paprik, okurek, mrkve, celeru a tofu byla na černých miskách k sežrání, ale my čekali ještě na lepivou rýži a mořské řasy. A pak sypeš sezamová semínka, cumláš nakládaný zázvor a všechno ti to padá do sojové omáčky. K tomu zní Cripple and the Starfish od Anthonyho a je to opravdové. A nakonec jsme stejně skončili u toho, jak jsme jako malí chtěji dojít až na konec duhy. U té, co byla včera už to nikoho nenapadlo...
Nejenomže mají na všechna mezinárodní slova svoje výrazivo, ale mají i nezapamatovatelná vlastní jména a jména ulic. A tak se chytám stébel místní trávy, co je ještě pod ledem, protože něco jde vypozorovat z němčiny a něco z angličtiny. A s pamětí to ještě není tak špatné, protože už vím, že hlavní ulice,
na které to tepe, cvrká a bzučí se nazývá Laugavegur. Dovede mě až ke Hlemmuru, našemu Hlaváku, kde je asi deset laviček všeho
všudy, a nikdy přeplněno lidmi. Když jsem dnes ráno jela v osm do školy, byla ještě úplná tma (srovnej: zeměpisná šířka ČR) a v autobuse nás bylo všeho všudy 8 (srovnej: metro libovolného písmenka, tramvaje, autobusy..). Všici svorně vystoupili u Akademie a vrkočivě se pomalu kolíbali po zledovatělé
loučce ke škole.
V té jsem si zatím zapsala kurz "intaglio", což je obdoba naší "suché jehly".
Profesor Juói mi všechno vysvětlil. Byl jak Horst Fuchs když exemplárně
ukazuje co že to všechno ta věcička zázračná umí. A tak už vím, že "you don´t have to push so much". Videoworkshop bude zítra a intaglio dílna bude mít výstavu v nějaké místní
galerii (Určitě už každý Islanďan měl někde někdy výstavu. Anebo zná minimálně někoho, kdo tu výstavu někdy někde měl. Anebo někoho, kdo mu tu výstavu udělá; popřípadě kdo mu na ní postaví galerii, náležitě originální a nejlíp recyklovatelnou).
S kurzem intaglia jsme se šli podívat do ateliéru jednoho prý velmi známého islandského malíře. Jeho jméno máte v nadpisu. Části jeho ateliéru na fotkách. A poslouchat dvě hodiny vášnivých debat o umění v cizím jazyce je docela
přínosné,...,...,..., došlo mi totiž jaká krása se skrývá v onomatopoie nonsensu pro nezasvěceného. Achtla machtla toíde iska třebas.
Nejenomže mají na všechna mezinárodní slova svoje výrazivo, ale mají i nezapamatovatelná vlastní jména a jména ulic. A tak se chytám stébel místní trávy, co je ještě pod ledem, protože něco jde vypozorovat z němčiny a něco z angličtiny. A s pamětí to ještě není tak špatné, protože už vím, že hlavní ulice,
na které to tepe, cvrká a bzučí se nazývá Laugavegur. Dovede mě až ke Hlemmuru, našemu Hlaváku, kde je asi deset laviček všeho
všudy, a nikdy přeplněno lidmi. Když jsem dnes ráno jela v osm do školy, byla ještě úplná tma (srovnej: zeměpisná šířka ČR) a v autobuse nás bylo všeho všudy 8 (srovnej: metro libovolného písmenka, tramvaje, autobusy..). Všici svorně vystoupili u Akademie a vrkočivě se pomalu kolíbali po zledovatělé
loučce ke škole.
V té jsem si zatím zapsala kurz "intaglio", což je obdoba naší "suché jehly".
Profesor Juói mi všechno vysvětlil. Byl jak Horst Fuchs když exemplárně
ukazuje co že to všechno ta věcička zázračná umí. A tak už vím, že "you don´t have to push so much". Videoworkshop bude zítra a intaglio dílna bude mít výstavu v nějaké místní
galerii (Určitě už každý Islanďan měl někde někdy výstavu. Anebo zná minimálně někoho, kdo tu výstavu někdy někde měl. Anebo někoho, kdo mu tu výstavu udělá; popřípadě kdo mu na ní postaví galerii, náležitě originální a nejlíp recyklovatelnou).
S kurzem intaglia jsme se šli podívat do ateliéru jednoho prý velmi známého islandského malíře. Jeho jméno máte v nadpisu. Části jeho ateliéru na fotkách. A poslouchat dvě hodiny vášnivých debat o umění v cizím jazyce je docela
přínosné,...,...,..., došlo mi totiž jaká krása se skrývá v onomatopoie nonsensu pro nezasvěceného. Achtla machtla toíde iska třebas.
2 comments:
az přijedeš, tak na cizince aspon budeš moct:
Achtla machtla toíde...Im polyglot.
opak insomnie je hypersomnie,těžko jí na I.odolat,což ? m a t
Post a Comment