Letadlo mě vyplivlo v Keflavíku. Do autobusu, který mě vyplivl v Reykjavíku. Ostrej vítr a tma a můj těžký náklad na zádech, na břiše, přes rameno. Říkám si, vždyť se není čeho bát. Zorientovat se v cizím městě; v noci; bez mapy s rejstříkem ulic; v zimě; s únavou v kostech.
Skoro každý tu zná někoho, kdo zná toho, koho zná on sám. Mají knížku na internetu, kde si mohou vyhledat podle jména někoho, kdo je s nimi příbuzný. Je to degenerativní a sympatické.
V kavárně Humanland, kde pracuje Jankův kamarád Brillo (Ital, ale tak klidný, bez temperamentu, že byl pro mě od začátku Islanďan) se tak běžně setkává se zpěvákem ze Sigur Rós a chodí tam Gael García Bernal. Damon Albarn. A já našla na ulici trsátko. Čí asi?
Janek říkal, že mě provede městem, downtown, a "tak tohle je centrum", mávl rukou přes náměstí...spíš pomenší. Bydlíme v přístavu, výhled na oceán (nezbytné informace pro klid duše rodičů) a hory, zasněžené a s nedohlednýma špicema. Do centra je to deset minut pěšky, do knihovny, kde se půjčí jakýkoliv film na týden taktéž. Teď zrovna The Face of Another od Hiroshi Teshihagary. Pure beauty a čirý strach v jednom.
V názvu blogu je islandské přísloví, které nemá s předchozím ani následujícím
odstavcem logickou souvislost.
S Brillem jsme se setkali v kavárně, kde nám (jako všude, běžně, samozřejmě) udělali kávu se sojovým mlékem. Veganství je tu běžné; ve squatu našem (wifi, energie, voda jak jinak než z gejzírů smrdící po vajíčkách puklých) taktéž normou. Brillo nás pak pozval k sobě na oběd (v pět odpoledne) a když ho tvořil, dokázal s námi na muže nezvykle bystře komunikovat a ještě zvedat padající dceru spolubydlící ze země. Pak jsme žmoulali fialové mořské řasy.
Zítra se jdeme brouzdat, bahnit a lebedit do horkých pramenů. Cítím pokoru před přírodou, když čuchám puklá vajíčka z vodovodu při mytí nádobí. Asi proto má jeden klip Bjork takový jaký ho má...A ano, všichni známí umělci tu hrají jen v jednom klubu; nejvyhlášenějším, teď však zavřeném. Sirkus se to zove.
Steinan, která tu také bydlí vypadá jako skřítek a pomůže mi zorientovat se ve škole; studuje a pořád si kreslí. je nás tu deset, a popelnice se vybírat opravdu vyplatí. Třeba dnes banánový chleba (michal se teď uzardí), sušenky, asi tři krabice ovoce a zeleniny a dalších dobrot...(maminko, tatínku, posílám vám vzpomínku...a zelný list
je hodně na konci našeho jídelníčku).
fotky budou snad brzo, teď ještě moc turistickéé. ano?
No comments:
Post a Comment