Horké lázně a vodopády a krystalky, když jsem se probořila sněhem. snaží se být skryté, ale daří se jen zpola. křupou totiž. zvířata prý kvílí, křičí a ržají, když se objeví polární záře...šílí. nepřirozenost zvířat přeci ale neexistuje...zato u nás střílí labutě ještě před tím, než přistanou na rybník pokrytý olejem (takže by se z něj už nevzlétly)...milosrdenství? a všude kolem ta hmla...
jeli jsme se spolužákem k vodopádu se podívat, bahno, voda, tráva a zase kamenité bahno...pršelo na kosti nám. skály jako z Jógy od Bjork http://www.youtube.com/watch?v=CYP9lA-g1_I hyperrealismus hadr. létaly rackové a my sledovali jejich pírka; pak se choulily mezi útesy. pocit nereálna, fantasy filmu se dostavoval v pravidelných intervalech; nástup výstup. dveře se otevíraly_laciná metafora, ale there´s no other way.
po cestě jsme vyhodili kamarádku u farmářů, u kterých před léty pracovala. 48 krav a domácnost uprostřed hor s výhledem na oceán. kol kolem širý les, nikdo nikde; pustina. měli labradora, asi 4. pes, kterého jsem tu uzřela. Také návštěvu - šílená žena/robot/nečlověk/nadčlověk/profesionální bavič/cestovatel/běžec. 2 roky šla přes Rusko, teď se vracela z Grónska...kdo chce vědět víc a žasnout, možnost má http://www.rosiearoundtheworld.co.uk/ . Cítili jsme se provinile, když jsme ji míjeli autem na silnici; táhla za sebou onu věc, v které spí. Od farmářů koupila sýr, špagety a chléb. My jsme u nich cestou nazpět dostali suché oblečení a opět se cítili provinile, protože nás pohostili domácím chlebem a úplně vším organickým/eko/bio/fair trade/friendly/recyklovatelným.
Včerejší den jsem strávila mezi "blechami" na tržišti, kde lidé nabízeli asi jako všude jinde všechno možné a píčoviny nejvíc. Hlavně hodně barev ať to má. Jídelní část se skládala ze sušeného koňského masa, ryb a shnilého žraloka (pochoutka prý). Souputníci pak šli na hranolky a já do galerie. Místnost, kde si člověk může sednout,
kreslit a poslouchat kolemběhající děti (ano, nikdo dospělý si už nekreslí) je i geniálně vybavenou knihovnou s uměleckými publikacemi.
Horký bazén
následoval. Roztékám se jak lentilka v ruce dítěte. Kostelík,
který se ztrácí v mlze. Také tekl
a já pak zaplula do obchodu s oblečením, jehož majitel pojede v dubnu
do Amsterdamu na
Portishead a týden tututudíž nebude. Nabídl mi přes něj práci v tom obchodu. Teď se tu demolují krabice od banánů
a já půjdu spát; vyspat se na zítřejší intaglio.
p.s. za sposté slovo se rodičům omlouvám
p.s. 2 nevím, proč se ten text tak rozpadá...
2 comments:
je v tom zas spousta skvelejch informaci a dojmů, ale k sobě sou slepený naprosto chaoticky...keep it more readable..
nojo, to ja ale delam, rada, normalne, porad...pro me to tu liniii vsak nejakou ma..at se vyjadri nekdo jinsi jeste, coz? (ale budu to tak psat dal, theres no other wayyyej, pardon)
Post a Comment